POVÍDKY OD LUSI => SURYNKA

Na začátku byla jen obyčejná dívka. Obyčejná dívka s neobyčejným hlasem. Jmenovala se Valerie Telmová. Jako i jiní lidé dnes, stála ve frontě a čekala až i ji pozvou, aby porotě předvedla, co umí a měla tak alespoň malou šanci, získat jednu z rolí muzikálu Světlo světa. Nečekala, že by dostala hlavní roli, stačila by jí nějaká malá. A tak tam čekala a uvažovala, jestli má vůbec šanci získat i tu malou roli, o kterou by klidně stála. Vyšla mladá holka se slzami v očích. Neuspěla. řekla si Valerie. Najednou uslyšela hlas z vedlejší místnosti, jak volá "Další!" a Valerie si uvědomila, že je na řadě. Šla dovnitř. Dala CD zvukařovi, vyšla na podium a zazpívala píseň. Vyšla ven a čekala až budou vyhlašovat ty, co dostanou nějakou roli. Ale já to nebudu, říkala si, já ne. Byla jsem moc špatná. Tohle si pořád opakovala a tak když přišel režisér, představil se a začal odříkávat jména těch, co uspěli, není divu, že Valerie byla na pokraji zhroucení, když zjistila, že roli získala. A na zhroucení-ale radostí-jí bylo, když zjistila, co je to za roli. Získala hlavní ženskou roli, Mell. A tak plynuly týdny na zkouškách, které si užívala a přátelila se s lidmi v týmu, kteří ji nebrali jako někoho, kdo jim vzal roli, nebo kdo je nováček, ale brali ji, jako kolegyni a kamarádku. To jí hodně pomohlo. Pak přišla premiéra a jí se-pokud to už vůbec bylo možné-dařilo lépe jak na zkouškách. Její popularita stoupala. Ne každému se poštěstí, aby si ho hned na jeho prvním vystoupení všimlo hned několik producentů muzikálů i filmů. Nakonec těch nabídek bylo tolik, že je musela odmítat. Hrála nejvíce v muzikálech v divadle. To ji bavilo. Bylo to úžasná práce. Ti co jí tehdy říkali, že na to nemá, nebo ti, co ji dokonce odrazovali, ti byli nyní po dvou letech mimořádně překvapeni. Valerie byla dobrá ve své práci, ale nezapomněla na přátele. Hlavně na ty pravé přátele, které měla v divadle, kde začínala. Po těch dvou letech už ji všichni ti producenti a režiséři tak dobře znali, že na konkurzy už vůbec nechodila. Jednoduše jí zavolali, že mají pro ni práci, řekli jí o co jde a zeptali se, jestli tu práci chce nebo ne. Po čase ji v novinách a časopisech začali jmenovat zkráceně: Vali T. a Valerii se to jméno líbilo tak, že si ho nechala jako umělecké. A vlastně všichni ji oslovovali Valité. No a tohle je krátký příběh o tom, že i obyčejní lidé mají právo jít za svým snem. Mají právo chtít to, co chtějí. Mají právo si žít po svém. A tak: Na začátku byla obyčejná dívka...a na konci, tedy ne na konci v pravém smyslu slova, protože tohle byl jen začátek, je dívka, které se splnil její největší sen.