8 část: Každý příběh jednou skončí
Když se Claire probrala, lžela v posteli. Nevěděla, jak dlouho byla mimo sebe. Možná den, možná dva. Možná chvíli, možná věčnost. "Ahoj." z úvah ji probral Taminnin hlas. "Děkuju ti za celou zemi." "Ale...co se stalo." "Arodana se tehdy, ve chvíli kdy probodla otce odsoudila k úmrtí. Ale protože se v tom samém momentě takzavně zapečetila nešlo to. To kouzlo, které otec nechal udělat Arodaně 'na míru' vypovídalo, že jestli ho jednou úmyslně zabije...zemře. To kouzlo nechal udělat, když jí bylo pět. Začaly se v ní objevovat zvláštnosti v chování i v jiných činnostech. Zvláštnosti, které nikdo v rodině neměl. Vlastnosti, o kterých každý, kdo je poznal řekl, že budou v životě nebezpečné jak pro Arodanu, tak pro její okolí. To kouzlo její otec nedal udělat proto, že by jineměl rád. On mezi svými dvěma dcerami nedělal žádné rozdíly. On to udělal pro Arodanino dobro. Věděl, že by si to vyčítala. Nepočítal ovšem s tím, že by se Arodana v momentu jeho zavraždění zapečetila." "Co...co to zanemená, to zapečetění?" zeptala se unaveně Claire. "Ve chvíli, kdy ho zavraždila si uvědomila co dělá. Šla proti sobě. Chtěla ho zabít a nechtěla. Šlo o citový souboj. A ve stejnou chvíli uzavřela veškeré své city někde v sobě. Její otec předpokládal, že výčitky a uvědomování si, co udělala přijdou až později. Ale předpokládal špatně. Proto Pandora Arodanu zavřela ve věži. Nechtěla, aby jí to někdo připomenul, protože v tu chvíli by se zrušilo zapečetění. Pandora chtěla, aby Arodan zničila zapečetění sama, nebo ať navždy sedí v té věži. Také proto jí posílala ty dopisy. Chtěla, aby Arodan nad nimi prolila slzy lítosti a smutku. Ale nestalo se tak. Pandora to už dál nemohla snést, tak jednou tu snídani nedonesla jen k dvířkům, ale vešla dovnitř. Na to Arodan čekala. Zabila Pandoru, vzala si její šaty a její tělo spálila. Rozhodla se, že když jí Smaragd zničil život tím, že po Pandoře chtěl její kralování a po ní samotné jen výhodný sňatek, že radši ten Smaragd veme, počká až vyprchá jeho moc a tím i celá země zhasne. Tím, že jsme ji donutily vyprávět celý příběh, si začala pomalu vše uvědomovat a ve chvíli kdy se rozbrečela se zapečetění zrušilo a ona zemřela." Dlouze se odmlčela. Když už to vypadalo, že ticho bude nekonečné, řekla Taminna : "Děkuji." "Ale za co? V podstatě jsi to byla ty, kdo to vše udělal." ohradila se Claire. Taminna se na ni usmála. "Ne. Ty si zasloužíš poděkování. Lissa tobě řekla něco, co by nikomu neřekla. A ty si mě vlastně donutila říct ten nápad o Arodaně. Kdyby's nenaléhala, řekla bych ti ať na to zapomeneš a nikdy bychom nemusely zjistit, kdo to vlastně je. Za to ti děkuji" Claire se uzdravila. Loučení s jejími novými přáteli bylo bolestné. O to víc to bylo horší, když věděli, že se vidí naposledy. Claire se vrátila na Zemi. Zjistila, že vlastně od doby jejího odchodu neuběhla ani vteřina. Čas se na Zemi dočasně zastavil. Ale její vzpomínky se nezastavily. Navždy si pamatovala, kde byla, co zažila a na koho nesmí nikdy zapomenout. Od té doby se každý večer dívala na jednu velmi zářivou hvězdu a věděla, že se kouká na zemi Žáru a Ohně.
KONEC
