POVÍDKY OD LUSI => SURYNKA

Kdo by v něco podobného věřil. Královstí žáru a ohně. Pche. To by musela být blázen, kdyby se rozhodla jen na vteřinu věřit v něco tak hloupého, jako bylo tohle. Ne! Je to jen hloupý výmysl. Byl to jen sen, nic jiného. Jen sen. Rozhodla se, že na tenhle víc jak podivný sen nebude myslet. Je ve škole a musí se soustředit. Nadchází hodina matematiky a jelikož to není její silná stránka, bude potřebovat veškerou sílu a soustředěnost na pochopení, v tuhle dobu velmi těžké látky. Ale...asi v půlce hodiny se její soustředěnost zhoršovala a v hlavě jí zněla slova té ženy. Té andělsky krásné ženy, která se jí zjevila v noci ve snu. Musíš věřit! Musíš věřit! Prostě musíš! Je to tvá povinnost! Jinak to nejde! Jsi povinná věřit! Pořád jí to znělo v hlavě. Ne! Ne! Nebudu věřit! Nebudu věřit je to hloupost!  "NE!"  a jejda. Tohle zaječela nahlas. Učitelka přestala ve výkladu. Třída se přestala mezi sebou bavit a oči všech, včetně učitelky spočinuly na ní. Učitelká poskytla Clere jednu-pro ni ohromnou-laskavost. Odpoutala od Clere všechnu pozornost a dál se věnovala látce, kterou vysvětlovala. Ale vše odříkala spíš automaticky, než se zamyšlením. Pořád myslela na Clere a její podivné chování, které trvalo už třetí den! Z útrpného poslouchání snad nepochopitelné látky osvobodilo žáky zvonění. Všichni si co nerychleji naházeli učebnice do tašek a zmizely z matematické učebny. Clere byla poslední, už vykračovala ze třídy, když ji zastavila ruka na jejím rameni. "Clere, musím si s tebou promluvit na chvilku, posaď se" řekla a ukázala na židli, která byla vedle katedry. Clere s povzdechem šla a hodila svoji brašnu na zem. Učitelka zavřela dveře a došla k ní.  "Chci s tebou něco probrat.....Něco velmi důležitého." Clere neměla chuť se bavit o svém vystoupení během hodiny. "Jsi...jsi v pořádku?" zeptala se paní Riversová se starostlivostí v očích.  "Ano, jsem. Proč?" a jeje, pomyslela si, to proč tam dávat neměla, bude vypadat před ní jako blbá.  "No...jde mi o to, co se stalo během hodiny. O co šlo? Nejde veřit, že to bylo se spojitostí s probíranou látkou." pokračovala Riversová a doufala, že to poslední, co řekla snad Clere trochu povzbdí ve svěření se.   "Jde...jde o takovou  maličkost, co se mi zdá každou noc. Není to nic vážného, jen se musím uklinit. Po víkendu to bude dobré."  Tak a je to venku. No co, Riversová nemusí vědět, co se mi zdálo, řekla si. "No dobře" řekla Riversová  a pokynula rukou na znamení, že je propuštěna "ale myslím si, že by ti když tak psycholog mohl pomoci." Psycholog?! No to snad není možné, to ona by ho potřebovala, když uvážím jak moc se vžívá do výkladu matiky. Reagovalo Cleřino myšlení na tuhle poznámku. Po tom, co slyšela si rychle vzala tašku a vyrazila ze třídy. Ani se neobtěžovala se rozloučit.